mé tělo je balíček psaní

převázaný stužkami obvazů

tvé tělo je vzpomínka na svítání

dalšího statického obrazu

noci jsou stejné jedna jako druhá

čtyři šedé zdi a pak už nic

a dny jsou malá okna a kratičká vzpruha

dopad paprsku a pláče zřítelnic

když ležím v koutě je to stejné

jako bych seděl ve středu

a v pátek bývá všechno obyčejné

vyjimečné vůči zbytku obsahu

někdy toužím po špalíčku střepu

z okenice malé lucerny

když světlo víc už vidět nedovedu

zapálit zbytek mizerný

a pak přijdeš a vzkazuješ mi život

a s tebou přichází i jas

když odcházíš tak dávám ti ho

a mávám z okna mokrých řas

mávám ti z černého okna

plamen

vyhlížím, těším se a čekám

na den